Text k výstavě "Baby, baby, baby" 24.11. Galerie AM2 - Galerie nad počítačem

Usedám ke stolu a začínám si lámat hlavu s tím co že bych to snad i mohl v tuto roční dobu sepisovat. Je vlahý listopadový večer, jen pár týdnů do Vánoc a já jsem pln očekávání, cože mi zas ten dobroděj přinese a čím mě obdaruje. Já jsem byl vždycky hodný chlapec, poslušný na slovo, všude v čas a na správném místě. Nepamatuji si, že by snad na mě mohl někdo říci byť jen jediné špatné, nepěkné slůvko. Ano, jsem oblíben a milován. Kam přijdu, tam vnesu klid a pohodu, jemnou vibraci, svěží vánek a něco, co slovy lze jen obtížně vyjádřit, ale spíše ani ne. Doufám tedy, že bude moje přítomnost v tomto krásně naklizeném prostoru cítit ještě dlouho po té, co zde již nebudu a budu dlít úplně někde jinde. Ve svém království v horách, kde si na vás všechny, co tady jste, třeba i dobrém vzpomenu, ale jistěže v dobrém, to bych nebyl ani já a určitě ani vy. Protože já vám tu dobrotu vidím na očích, na těch tak krásně rozjařených, plných dětských jiskřiček, ty dolíčky ve tvářích, naježené chloupky, narudlá ouška a rozklepané ručky. Mám vás rád, víc než sůl, ano i to lze. Nemá smysl popisovat důvod mé návštěvy, vždyť to všichni cítíte, a pokud ještě teď ne, tak počkejte pár krátkých okamžiků a ono to k vám dorazí.
Teď ale trochu k věci. To, co zde vystavuji, je pár kousků, které vznikly od července tohoto roku. Musím podotknout, že to je pouze zlomek, což je i patrné. Snažím se malovat každý den, ne vždy to vyjde, ale minimálně pět dní v týdnu trávím část dne v ateliéru a maluji. Sám na sobě a na svých obrazech konečně cítím, že to celé někam směřuje, protože když to porovnám třeba, s dobou než jsem nastoupil na FaVU a dobou, kdy jsem dělal na diplomové práci (což byly taková značně útlumová období a zvláště u té diplomky mě to velice mrzí, protože jsem měl dobré téma, ale nebyl jsem si vůbec schopen zvyknut na svůj nový ateliér, jednoduše nebyl tam můj nepořádek, takový ten zabydlený smrádek – nešlo to), tak musím prohlásit, že v poslední době, a impulsem mi pro to byly tři výstavy (Dokoupil, Martin a Václav v Trutnově), mám z malování radost a vymýšlím další a další náměty. Nebojím se zkoumat, zbavil jsem se strachu o materiál (jednoduše jsem komplexně uvažující člověk, který si umí vše spočítat).
Je více než zřejmé, že na všech mých obrazech, kresbách uvidíte ženy. Já nic jiného nemaluji a necítím potřebu něco jiného malovat, snad pouze jako doplněk k figuře, ale jako samostatný námět snad ani ne, to jen když jsem v nějaké mezifázi. A co mě na tomto námětu přitahuje? De facto vše. A téma jako takové je nevyčerpatelné, je to od nebeské éteričnosti, nedotknutelné bohyně až po tu nejzemitější kurvu. Ale vždy je třeba si uvědomit, že oba tyto póly mají stejný základ. Obsahově se snažím oprostit od nějak vymezeného tématu, spíše se snažím vytvářet určitou situaci, náladu, konfrontaci. O čem ten obraze je? Je špatná otázka, protože vy všichni jste hráči na mých obrazech a jste jejich nedílnou součástí, chtě nechtě s vámi moje figury tiše komunikují. Dokud se nepodíváte, tak si to pravděpodobně neuvědomíte, ale kdo je citlivý, začne být poněkud nejistý, protože se ocitne v energetickém proudu. Obraz není popis, obraz je energie přetvořená v energii jinou (zákon zachování energie).
Na Prýglu, 22. listopadu v půl osmé večer

Pozn.: v současnosti pracuji na figurálních kompozicích s lesní zvěří, dále začínám chystat téma děvčat s nákupními košíky a zmrzlinou (obdivuji trivialitu a pudy) bude to růžový a lesklý, pak mě ještě zajímá hudba a to speciálně disko koule (takový ty osmdesátky) a pak ještě předávání darů a gratulace a kolečkový brusle a pak jsem (to si radši napíšu) vymyslel obraz, má už název „Fashion week“ a bude na něm Blanka Matragi s Karlem Lagerfeldem, za nimi nápis fasion week a v pozadí východ bílého slunce na bílém lazurním podkladě.

Na konec ještě díky Samo

Jo a tady dodatečně dva obrázky z této mimořádné akce!