Stereo total - Ich bin der Stricherjunge

Text k výstavě "Baby, baby, baby" 24.11. Galerie AM2 - Galerie nad počítačem

Usedám ke stolu a začínám si lámat hlavu s tím co že bych to snad i mohl v tuto roční dobu sepisovat. Je vlahý listopadový večer, jen pár týdnů do Vánoc a já jsem pln očekávání, cože mi zas ten dobroděj přinese a čím mě obdaruje. Já jsem byl vždycky hodný chlapec, poslušný na slovo, všude v čas a na správném místě. Nepamatuji si, že by snad na mě mohl někdo říci byť jen jediné špatné, nepěkné slůvko. Ano, jsem oblíben a milován. Kam přijdu, tam vnesu klid a pohodu, jemnou vibraci, svěží vánek a něco, co slovy lze jen obtížně vyjádřit, ale spíše ani ne. Doufám tedy, že bude moje přítomnost v tomto krásně naklizeném prostoru cítit ještě dlouho po té, co zde již nebudu a budu dlít úplně někde jinde. Ve svém království v horách, kde si na vás všechny, co tady jste, třeba i dobrém vzpomenu, ale jistěže v dobrém, to bych nebyl ani já a určitě ani vy. Protože já vám tu dobrotu vidím na očích, na těch tak krásně rozjařených, plných dětských jiskřiček, ty dolíčky ve tvářích, naježené chloupky, narudlá ouška a rozklepané ručky. Mám vás rád, víc než sůl, ano i to lze. Nemá smysl popisovat důvod mé návštěvy, vždyť to všichni cítíte, a pokud ještě teď ne, tak počkejte pár krátkých okamžiků a ono to k vám dorazí.
Teď ale trochu k věci. To, co zde vystavuji, je pár kousků, které vznikly od července tohoto roku. Musím podotknout, že to je pouze zlomek, což je i patrné. Snažím se malovat každý den, ne vždy to vyjde, ale minimálně pět dní v týdnu trávím část dne v ateliéru a maluji. Sám na sobě a na svých obrazech konečně cítím, že to celé někam směřuje, protože když to porovnám třeba, s dobou než jsem nastoupil na FaVU a dobou, kdy jsem dělal na diplomové práci (což byly taková značně útlumová období a zvláště u té diplomky mě to velice mrzí, protože jsem měl dobré téma, ale nebyl jsem si vůbec schopen zvyknut na svůj nový ateliér, jednoduše nebyl tam můj nepořádek, takový ten zabydlený smrádek – nešlo to), tak musím prohlásit, že v poslední době, a impulsem mi pro to byly tři výstavy (Dokoupil, Martin a Václav v Trutnově), mám z malování radost a vymýšlím další a další náměty. Nebojím se zkoumat, zbavil jsem se strachu o materiál (jednoduše jsem komplexně uvažující člověk, který si umí vše spočítat).
Je více než zřejmé, že na všech mých obrazech, kresbách uvidíte ženy. Já nic jiného nemaluji a necítím potřebu něco jiného malovat, snad pouze jako doplněk k figuře, ale jako samostatný námět snad ani ne, to jen když jsem v nějaké mezifázi. A co mě na tomto námětu přitahuje? De facto vše. A téma jako takové je nevyčerpatelné, je to od nebeské éteričnosti, nedotknutelné bohyně až po tu nejzemitější kurvu. Ale vždy je třeba si uvědomit, že oba tyto póly mají stejný základ. Obsahově se snažím oprostit od nějak vymezeného tématu, spíše se snažím vytvářet určitou situaci, náladu, konfrontaci. O čem ten obraze je? Je špatná otázka, protože vy všichni jste hráči na mých obrazech a jste jejich nedílnou součástí, chtě nechtě s vámi moje figury tiše komunikují. Dokud se nepodíváte, tak si to pravděpodobně neuvědomíte, ale kdo je citlivý, začne být poněkud nejistý, protože se ocitne v energetickém proudu. Obraz není popis, obraz je energie přetvořená v energii jinou (zákon zachování energie).
Na Prýglu, 22. listopadu v půl osmé večer

Pozn.: v současnosti pracuji na figurálních kompozicích s lesní zvěří, dále začínám chystat téma děvčat s nákupními košíky a zmrzlinou (obdivuji trivialitu a pudy) bude to růžový a lesklý, pak mě ještě zajímá hudba a to speciálně disko koule (takový ty osmdesátky) a pak ještě předávání darů a gratulace a kolečkový brusle a pak jsem (to si radši napíšu) vymyslel obraz, má už název „Fashion week“ a bude na něm Blanka Matragi s Karlem Lagerfeldem, za nimi nápis fasion week a v pozadí východ bílého slunce na bílém lazurním podkladě.

Na konec ještě díky Samo

Jo a tady dodatečně dva obrázky z této mimořádné akce!

Akce s jelenem pokračuje

Už zhruba 10 dní pracuji na novém obraze, je ze série jelenů, je založen na čisté kompozici, kde bude co nejjednodušší pozadí (jemná lazura skrz kterou bude něco prosvítat - zatím to vzniká). Víc k tmou teď nenapíšu. (pro porovnání jsou tady oba obrazy ze série)

V kruhu

Na konci loňského roku jsem začel připravovat sérii obrazů, vymyslel jsem si námět - no ženský jako vždy. Začal jsem to zpracovávat a postupně jsem se v tom patlal víc a víc a nakonec to nedokončil.
Teď na začátku listopadu jsem se znovu podíval na ty obrazy, vzal široký štětec, přemáznul místa, teda kompletně celý pozadí, potom jsem vzal menší štětec a kompletně přemaloval všechny figury a ejhle najednou jsem tam kde jsem chtěl být před rokem, možná že ale ještě dál, protože až teď v létě jsem si pro sebe objevil nový způsob malby - jak jsem psal níže - složitější a časově náročnější, ale mám z něj radost ej chuchu. Dobrý jsem rád.

Max. 2 hodiny

Na začátku října jsem si tak říkal, že ty moje obrazy trvají neskutečně dlouho (podmalba rozdrceným uhlem pojeným vaječno-kaseinovou temperou, imprimitura z pigmentu ze sklenice na čištění štětců pojeného zředěným damarovým lakem, zvýraznění světel olovnatou bělobou a teprve po té samotná malba barvami). Moc dlouho jsem se nerozmýšlel, vzal jsem plátno, štětce, akryl, pustil si cd-čko, podíval se na booklet, byl tam Ozzy, tak jsem ho nahodil jednou barvou, pak jsem vzal trošku silný štětec udělal rychlý tah, pak zase nějaký obrázek a takhle jsem pokračoval dál, něco vystříhnul, nalepil, neuběhly ani dvě hodiny a bylo komple hotovo. Tímhle způsobem jsem pokračoval sedm dní, behem nichž pokaždé něco vzniklo - prostě taková duchovní záležitost.

Díky hele

V létě jsem si řekl, že by bylo docela vhodné abych se zase trochu zaměřil na techniku malby, trošku přehodnotil svůj přístup a zabýval se kvalitou provedení. No a na tomto základě jsem začel malovat sérii obrazů s názvem "Děkuji", ve které si vypůjčuji náměty jiných autorů, v podstatě se jedná o klasický postmoderní přístup. Protože je možné aby "původní" autor řekl, že on byl ten první a že není možné aby si dvě na sobě nezávislá díla nemohla být naprosto podobná? A také co opravňuje autora k tvrzení o jedinečnosti jeho námětu, snad jenom to, že je to současný právní přístup, který možná platí pouze dnes, jestli je vůbec možné aby platil.


Jako ukázku zde uvádím obrazy "Děkuji Ríšo 1 až 3". (Vznikl ještě jeden s mainerovými obláčky a další za pomoci svíčky - ten se jmenuje "Díky Jirko)