Portrét

Nedávno jsem asi po třech letech kreslil naživo - hrůza, zase jsem si uvědmil o co jsem se připravil, protože vnímání všech možných tónů pleti, odlseků, barev, výrazů tváře - je to neskutečné - extrémně plné, fakt dobrý - já nejsme žádnej kreslíř, ale opravdu mě to dostalo - nebyl jsem potom schopen jeden den malovat, jak jsem najednou viděl barvy, který mi jsou jinak skrytý - ach jo - to je ale skutečnost se kterou se sotva co udělá...

No a tenhle už je podle fotky - teda byl před tím, ale taky mě bavil - jednoduchý námět je stejně v druhém plánu velice bohatý a meze interpretace jsou neomezené - lze o tom říct cokoli - přiblblý příběh, transreverzibilní pojednání a nebo konstatování podstaty a nebo si vymýšlet bezobsažné fráze a slova.

Poslední výtvory

Nyní prožívám určitý předěl, protože cítím že se něco blíží, postupně se začínám připravovat, už se mi to začíná skládat a vím, že to bude posun. Každopádně nyní nějak nic nepřibývá, je to asi tím, že mám rozmalovány tři větší obrazy - pseudo klasickou technikou, která je značně pomalá, což ale zase není dle mého nějaká překážka. Paralelně s tím ale začínám vymýšlet nové věci, kde chci řešit prostor - figuru a prostor - lomení forem, průhledy, dálku - to je můj cíl. No uvidím. Třeba se to změní - každopádně ty vysavače tam budou - naprosto jasně.

Roztančení v chatové osadě, sepjetí s přírodou, uvědomnění si své pudovosti v zrcadle dneška - huhu. Ano, vy mi rozumíte.

Lehká variace na vznešenost, nadhmotnost, éteričnost, ba co víc nadéterická éteričnost - i to ...

Jednoduchost, úspora efektů, direktivní přístup, konkrétnost - že by snad konkrétní? Ano, asi ano.